Review: Dvanáctá karta

Dvanáctá karta – The Twelfth Card (Lincoln Rhyme #6)

Autor – Jeffery Deaver

Počet stran - 472

Vydáno – 2005

Nakladatelství – DOMINO

Anotace

Středoškolačka Geneva Settleová se stala terčem nelítostného profesionálního zabijáka, který ji má z neznámých důvodů zavraždit. První pokus byl neúspěšný, ale vrah dal jasně najevo, že svůj úkol hodlá splnit: na místě činu zanechal dvanáctou tarotovou kartu, Viselce.

Vyšetřování se ujímá věhlasný kriminalista Lincoln Rhyme s Amélií Sachsovou a usilovně se snaží zjistit, kdo je oním profesionálním zabijákem a kdy hodlá udeřit znovu.

Recenze

Šestý příběh Lincolna Rhyma a Amélie Sachsové se odehrává v New Yorku. Přesněji řečeno v Harlemu a jeho okolí v době současné i v dávné minulosti – v roce 1863. Obětí se stává šestnáctiletá černá dívka Geneva, kterou se vrah pokusí zabít v knihovně, když pátrá po svých předcích. Přestože se jí podaří vraha přelstít a utéct, nekončí tím záhada, proč se někdo snaží zabít mladou dívku, která se řádně učí a chodí do školy. Do případu se vloží samotný Rhyme a pouští se po stopách opravdu chytrého a precizního vraha. Ono jich je ale ve skutečnosti víc.

Příběh je typicky plynule propojen pasážemi vraha, Lincolna, Amélie, Genevy a dalších, kteří jsou do případu zapleteni. Jeffery Deaver je brilantní spisovatel, takže odhalit toho skutečného pachatele dá i těm nejzdatnějším čtenářům zabrat. A to si můžete být jisti, že pravý vrah se v knize objevil hned v první části. Jenže to by nebyl on, kdyby čtenáře nenapínal a neodhaloval postupně střípky, které ale děj ještě víc zamotávají. Jednou odhalí postavu, o které si celou dobu myslíte, že spojena s vrahem a ono to tak není. Pak je to zase naopak. A přestože čtete poctivě každou stránku, každé slovo, stane se, že tápete, kdo tedy je vrah. Tedy spíše kdo si najal vraha/vrahy, kteří se snaží Genevu zabít.  

Opravdu úžasně byl vykreslen vrah se kterým jsem svým způsobem soucítila. Vlastně to byla oběť systému, povolání, které v něm vyvolalo, jak on říkal, strnulost. Při vraždění nepociťoval nic, vůbec nic. Ač se snažil být normální, cítit, vnímat, nějak se mu to nedařilo a jednal tak, jak jednal. Vraždil. Ani oběť – Geneva – není jen obětí, není jen černá nebo bílá. Její život není takový, jaký na první pohled vypadá a pomaloučku odhaluje nejen svojí rodinu, ale i sebe samotnou.

Částí příběhu se dostáváme i do nitra Lincolna Rhyma, který je kvadruplegik a pohybuje jen levým prsteníčkem, rameny a hlavou. Vše ostatní je takříkajíc mimo provoz. Přestože podstupuje fyzioterapii, která podle všeho zabírá na jeho svaly a kosti a celkový zdravotní stav, odmítá se podrobit testům, které by objektivně zhodnotily jeho celkový stav. I proto se pouští do případu Genevy Settleové (tak nerada píšu anglická jména s -ová). Amélie se na něho za to zlobí, ale netlačí na něho a i proto je jejich vztah tak stabilní.

Jeffery Deaver dokázal až neuvěřitelně vykreslit obraz černého Harlemu, přestože on sám je bílý, což mnohdy vede k moralizování a zkreslení prostředí. Je znát, že si dal na celé knize opravdu záležet a ukázal, že ne každý chce být ten černoch, za které je má společnost. Geneva se chce vymanit z pout minulosti, předků a stereotypu. Nevidí nic hezkého na Harlemu a na „černé“ minulosti. Postupně se ale dostává hlouběji do historie a ročníková práce – nalezení předků – ji ukazuje, jak stateční někteří byli.

Opět, kniha sice navazuje na předchozí díly, ale není potřeba být s nimi seznámen. Kniha je sama o sobě úžasná, čtivá a pochopitelná. Zápletka je originální a opravdu čtenáře pohltí. Přestat, odložit knihu, to byl nadlidský úkol. Měla jsem pocit, že když to nedočtu teď, neusnu. Prostě jsem potřebovala vědět, kdo za tím vším stojí a jak se Lincolnovi a ostatním povede případ rozlousknout.

V tom okamžiku promluvil někdo jiný. Zelenáč Pulaski. „Faktem je, Genevo, že tady už nejde jen o tebe. Kdyby se dneska ten chlap ve vojenské bundě dostal dost blízko a začal střílet, mohli přijít k úrazu nebo umřít i další studenti. A on by se o tom mohl pokusit znovu, až budeš někde v davu před školou nebo na ulici.“

Rhyme jí ve tváři viděl, že na ni pochůzkářova slova zapůsobila. Možná v duchu přemýšlela o smrti doktora Barryho.

Takže umřel kvůli mně …

„Jasně,“ řekla tichým hlasem. „Zůstanu doma.“