Review: Jestli zůstanu

Jestli zůstanu – If I Stay

Autor – Gayle Forman

Počet stran - 184

Vydáno – 2011

Nakladatelství – Ikar

Anotace

Šestnáctiletá Mia, talentovaná cellistka, jede s celou svou rodinou na výlet, když do nich narazí auto. Mia se vzbudí a nic necítí, jen vidí své mrtvé rodiče – a nakonec samu sebe. Její tělo je v kómatu, ale ona sama může vidět a slyšet vše, co se kolem děje. Skrze její vzpomínky pomalu odkrýváme její dětství, poznáváme její rodinu i jejího kluka Adama, se kterým sdílela lásku k hudbě. Pohnutý příběh citlivě mapuje duši dospívající dívky, která je nakonec postavena před těžké rozhodnutí – odejít, anebo zůstat.

Recenze

Román Jestli zůstanu není ani romantickým příběhem ani fantasy nebo scifi, přestože obsahuje všechny zmíněné části a mnoho dalšího. Je to emotivní příběh z pohledu dívky, která se ocitá na prahu něčeho, co by mělo změnit a změní její dosavadní život. Autorka velice citlivě nahlíží do duše a hlavně na duši šestnáctileté dívky, která se po tragické nehodě „zasekne“ někde mezi živými a mrtvými a rekapituluje svůj krátký život i to, co se přihodilo jen před málo okamžiky. A přestože ona duše nic necítí, bolest a žal je téměř hmatatelná z každého slova, které se týká její rodiny.

Přestože se z velké části jedná o retrospektivní vyprávění, neměla jsem problém v orientaci času , místa ani osob. Velice dospěle se Mia stavěla ke všemu, co se v jejím životě odehrává až do okamžiku, kdy se zamiluje, ale protože není zrovna tou oblíbenou, připadá jí to zvláštní a mnoho věcí s tím spojených popírá sama sobě. K velkému střetu dochází hlavně v otázkách sebedůvěry a hudby, která ač ji a Adama spojuje, zároveň je to něco, co mezi nimi tvoří neshody. Tedy, alespoň co se týká Mii, protože ta se užírá pocitem, že když Adamovu hudbu nemá ráda, nemá svým způsobem ráda i jeho. I to se nakonec nějakým způsobem vyřeší.

Gayle Forman se nezaměřila jen na tu část, která se týká minulosti, ale i na tu, která znamená rozhodnutí o budoucnosti. Té magické otázce: „Jestli zůstanu“, což knihu velice obohacuje o silné emotivní momenty, kdy si Mia uvědomuje, co by mohlo být, kdyby. Kdyby se ona, její duše rozhodla zůstat, kdyby to vzdala a rozhodla se odejít. Jenže ani jedno není tak snadné jak se zdá a být „nemrtvou“ není o nic jednodušší.

Jestli zůstanu je jeden z těch románů, které vlastně nekončí. Které za sebou zanechávají otevřené dveře a otázky, co bude dál? Jaké to pak bude? Pro Miu, pro její prarodiče, pro Adama, pro všechny, kteří díky nehodě přišli o přátele a příbuzné. Měla jsem pocit, že nechci aby to skončilo, aby byl konec, protože jsem tam strašně moc chtěla happy end, i když v tomhle případě – co by byl ten šťastný konec?

Kniha byla velice oddechová, rychle se četla, i když za sebou zanechala nesmazatelný pocit, že svět je hrozné místo. Líbilo se mi jak autorka pracovala s jednotlivými úseky minulosti a současnosti. Mia byla jako hlavní postava nedospěle dospělá, což bylo do značné míry zapříčiněno jejími rodiči, kteří nebyli zrovna staromódní patroni. Jediná osoba, která mi neseděla byl malý bráška Teddy, který na mne působil strašně dospělým dojmem, přestože mu bylo nějakých osm let. Pro mnohé budou jednotlivé skladby, které Mia cvičí a mluví o nich jen názvy, pro mne to byl spouštěč, kdy mi jednoduše hrály v uších a asi i díky tomu, jsem si knihu užila do poslední stránky a do poslední slzy.

Když Adam odešel rozvážet pizzu, leželo mi to v žaludku. Šla jsem nahoru cvičit Dvořákovu skladbu, kterou mi uložila profesorka Christienová, a vyřešit, co mne trápilo. Proč Adamovy koncerty nemám ráda? Je to proto, že Shooting Star začínají být populární a já žárlím?