Review: V šedých tónech

Originální název - Between Shades of Gray

Autor - Ruta Sepetys

Počet stran - 288

Vydáno - 2013

Nakladatelství - CooBoo

Recenze

Přemýšleli jste někdy, jakou hodnotu má lidský život? Lina, patnáctiletá dívka brzy zjistí, že je to velice málo. A i to málo může znamenat všechno co má. Až dosud se její život skládal jen z rodiny, bezstarostného dětství a kreslení. Pak ale přišla sovětská armáda a všemu bylo konec.

Lina Viklasová je 14. června 1941 společně bráškou Jonasem a matkou dovlečena sovětskými vojáky z bytu a s dalšími Litevci jsou nacpáni do vagonu na dobytek a vlakem jsou odváženi neznámo kam. Přes všeobecnou paniku, která ovládá jejich vagon, se zde rodí i něco mnohem trvalejšího. Odvaha, která některým v nadcházejících měsících pomůže. Zoufalství a beznaděj, která je cítit z každého póru jen Linu utvrzuje v tom, že tohle není správně. Nechápe, o co Stalinovi jde, proč vtrhl do Litvy a odváží je pryč.

Při vší té hrůze se Lina snaží udržovat naději a odvahu malováním všeho, co ji obklopuje – hrůza, zoufalství, odhodlání i rezignace. V pracovním táboře, kam jsou nakonec umístěni je v jejím věku pouze Andrius, který se snaží její rodině nenápadně pomáhat. I tady, na místě, které jako by bylo předzvěstí pekla, které je čeká, se mezi ním a Linou vytvoří cit, který v rozhodujícím okamžiku zachrání nejen její život. To, co přijde potom nikdo z nich nečekat. Opět jsou na seznamu, opět netuší proč, opět je odvážejí neznámo kam. Jejich poslední zastávkou se stává Sibiř. Místo, kde by měla zůstat jen pouhá vzpomínka na hrdý Litevský národ.

Kniha, která na první pohled působí jako běžný román je něco, co by si měl přečíst každý bez rozdílu věku. Její obsah předčí i nejzarytější odpůrce, kteří by měli pocit, že to není kniha pro ně. Je! Hlavní hrdinka je sice pouze patnáctiletá dívka, ale to co prožívá je tak silné, že si nezadá s někým, kdo má za sebou léta zkušeností. Skutečnost, před kterou je postavena rozhodne o jejím dětství, odsune ho daleko pod povrch a je nucena jednat. Postavit se čelem k problémům, zapomenout na malicherná nedorozumění a snažit se zachránit to poslední co jí zůstalo – lidskost.

V některých okamžicích jsem měla pocit, že je Lina sobecká, ale kdo by jí to měl za zlé? Kdo by alespoň z části nechápal, že tak bojovala o kousek bezstarostnosti a naivity, kterou jí sebrali? I její malý bratříček najednou nebyl desetileté dítě, stal se z něj muž, který je odhodlán prát se zuby nehty o svou rodinu. Chvílemi jsem měla pocit, jako bych se dívala na dospělého muže. Vzápětí se ale vynořilo to malé bezbranné dítě, které je uvězněné na Sibiři. Výraznou postavou celé knihy je Linina matka, která se stala tmelem skupiny a která dokázala čelit nátlaku sovětských vojáků. I přes vědomí, že by možná mohla zajistit lepší podmínky pro sebe i své děti, odmítá zradit svůj národ a svou důstojnost.

Možná nebudete plakat, ale zcela jistě vás příběh zasáhne velice hluboko. Jaké hrůzy se děli s ostatními, kteří byli hrozbou pro Stalina? Jak dlouho byli nuceni mlčet, předstírat, že se nic takového nestalo? Příběh Liny, Andriuse a jejich rodin je tak podobný ostatním, kteří si prošli hrůzami Sibiře a gulagu. Za zmínku stojí nejen samotný příběh. Styl, jakým autorka příběh vypráví, je velice osobitý. Děj plyne nezadržitelně kupředu, jedna myšlenka střídá druhou a přitom se jí podařilo vyvarovat klišé a pasážím, u kterých by čtenář získal pocit, že jsou jen vsuvkou. Občas se stane, že i výborná kniha může být propadák, pokud není dobře přeložena. Tento překlad je naprosto jedinečný a troufám si říct, že uchoval přesně to, co do knihy vložila autorka Ruta Sepetys. A když jsem se po přečtení vrátila k obálce, uvědomila jsem si, že to, co jsem z ní cítila byla opravdu naděje. Naděje, která je cítit celým vyprávěním.

Kniha V šedých tónech je přesně ten typ knihy, která by si zasloužila být zařazena do povinné literatury. Není totiž určena jen dospělým, ale právě i mladým, kteří nemají o situaci v této době ponětí. Ukazuje poutavý příběh na pozadí hrůz, které byly páchány. Po téměř celé probdělé noci v sobě stále nemám urovnané pocity. Jediné co vím, že to byla jedna z nejlepších knih, jaké jsem kdy četla. Bolestně krásná.