sobota 30. srpna 2014

Review: Spis Rosenherzová

Originální název - Die Akte Rosenherz (Hauptkommissar Robert Marthaler #4)
Autor -  Jan Seghers
Překlad - Iva Kratochvílová
Počet stran - 401
Vydáno - 2011
Nakladatelství - Host

Recenze

Promyšlený a cílený útok na transportní dodávku převážející malý obraz za sebou nechává spoušť, která zamává celým oddělením závažných trestných činů ve Frankfurtu. Jedním z pasažérů byla i Tereza, přítelkyně hlavního komisaře Roberta Marthalera. A právě proto se vyšetřování účastnit nemůže. Jeho práce na odložených starých případech se ukáže jako vodítko i k tomu současnému. S nečekanou pomocí novináře a neznámé dívky se Robert dostává na stopu případu vraždy z roku 1966.

Robert Marthaler po dlouhé době cítí pevnou půdu pod nohama. S Terezou společně plánují budoucnost, začal pracovat na nově vzniklém oddělení pro staré nevyřešené případy a celkově se cítí spokojený. Poslední případ sice nejde tak, jak by chtěl, ale to se dalo očekávat. Jediným okamžikem se mu život ale sesype jako domeček z karet. Dodávku, která převážela Terezu s obrazem, přepadli, jeden strážný je mrtvý, druhý zraněný, další muž, který s nimi jel je v šoku a Tereza je těžce zraněná a v ohrožení života. Do případu se ale nesmí zapojit, jinak by je média a zemská kriminálka roznesla na kopytech. Na vlastní pěst se pouští do hledání stop, které ho nakonec přivedou k nevyřešené vraždě prostitutky Karin Rosenherzové z roku 1966.

Úplnou náhodou je donucen pracovat společně s novinářem, který mu v minulosti dost komplikoval život i práci. Jak se zdá, tentokrát by mu jeho pomoc mohla přijít vhod. Když ale pátrá po spisu Rosenherzová naráží na jeden problém za druhým, jako by někdo nechtěl, aby se v něm kdokoliv další hrabal. Jedinou existující verzi má mladá studentka žurnalistiky Anna Buchwaldová, která je případem Rosenherz fascinovaná. Robertovi nezbývá, než na případu pracovat společně s ní. Skutečnosti, které vyplouvají na povrch, dávají Robertovi, Anně i vrahovi najevo, že tohle není konec, ale začátek.

Čtvrtý kriminální román s hlavní postavou Roberta Marthalera je tentokrát v režii právě tohoto hlavního komisaře. Jeho kolegové jsou odsunuti na druhou kolej a nově se do případu zapojují postavy zvenčí. Spis Rosenherzová propojuje dva navenek nesouvisející případy, které od sebe dělí téměř čtyřicet let. Jejich společné znaky jsou hodně nezřetelné, nicméně se k nim postupně Robert a Anna dopracovávají a z toho všeho se vytvoří obrázek, který jim vyrazí dech. Pro Roberta je případ od začátku velice osobní a snaží se si tím najít cestu k alespoň malé pomstě za to, že jsou Tereza a jejich nenarozené dítě v ohrožení života. Annina zainteresovanost je dlouho velkou záhadou a vypadá to, že je jen horlivá novinářka. Její motivy jsou nakonec zcela jiné.

Autor Jan Seghers tentokrát přišel s tématem, které se opírá o skutečný případ vraždy, nicméně jak sám říká, ostatní je jen fikce. Zajímavým způsobem se mu povedlo spojit případy a vyšetřovací metody z odlišných dob a vytvořil čtivý a napínavý román. Z hlavního komisaře nedělá superhrdinu, neohroženého borce ani neomylného vyšetřovatele. Naopak je Robert místy dost zbrklý, nerozvážný, ale vyvažuje to zatvrzelostí a touhou dotáhnout případ do konce. Charakterově bych Roberta Marthalera přirovnala k postaršímu rotvajlerovi – dlouho chodí kolem, tápe a pak se zakousne a nepustí.

Značnou část příběhu tvoří psychický stav jak Roberta, tak Anny. Způsoby, jak se každý z nich vyrovnává s minulostí, s bolestí a ztrátou. Autor dal prostor i přátelství, které má mnoho podob, tvoří se mezi lidmi, kteří na první pohled nemají nic společného, ale i přátelství, které je postaveno na moci, síle, nadvládě a ovládání. I tentokrát Jan Seghers do románu dostal témata, o kterých se nemluví, nebo jsou jen v tichosti tolerována. Prostituce, vydírání, vztahy s extrémním věkovým rozdílem, předpojatost k národnostním menšinám, to všechno v knize Spis Rosenherzová najdete.

„Takže ta výpověď opravdu existovala ...“
„Samozřejmě,“ opáčil Köhler. „A proč by neměla existovat?“
„Protože ve spisu není.“
Stařec se zatvářil podrážděně. „Musí tam být. Sám jsem byl u druhého Albanelliho výslechu a ten protokol jsem podepisoval.“
„Přesto v materiálech není. A ani Sendler ho nezná.“
„Ale to není možné … Dával jsem bedlivý pozor, aby byl spis vedený co nejpečlivěji ...“
 

3 komentáře:

  1. Tak to si musím každopádně taky sehnat, Robert je skvělý a jsem ráda, že to s Terezou klape i dál a navíc to téma, super! :)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Nechtěla jsem moc prozrazovat, ale ono to ani jinak nejde, když se ty vztahy vyvíjejí :) Jsem ráda, že si tě Robert získal ;)

      Smazat
  2. Už dlouho jsem nečetla pořádné krimi :) Dobrá recenze, děkuji za tip.

    OdpovědětSmazat

Hlavně slušně :)