úterý 16. září 2014

Premiéra Maze: Runner

Ocitnout se uprostřed ničeho, s vědomím, že nevíte kromě svého jména nic víc, to dokáže zamávat s kdekým. Thomas je jen dalším, kdo se musí vyrovnat s životem v bludišti. Přesto je jeho odhodlání jiné, než ostatních a po letech bezcílného přežívání se konečně začíná něco dít. Co film divákovi nabídl, jaký jsem z něj měla pocit a co mě rozesmálo?

Otázka, zda jít nebo nejít na premiéru Maze: Runner byla naprosto nepodstatná. Tohle jsem si nemohla nechat ujít. O knize i filmu se dlouho mluvilo, diskutovalo se o hereckém obsazení a internetem se šířily foto ukázky z natáčení i trailery. A přestože jsem knihu nečetla, říkala jsem si, že by to mohl být opravdu zajímavý zážitek. No, skutečně jsem se nemýlila. Zážitek to byl vskutku jedinečný.

V kině Atlas, kde se film Labyrint: Útěk promítal, bylo plno a ještě před začátkem jsem byla jednou kamarádkou upozorněna, že se asi budu bát. Pro někoho, kdo se bojí pavouků je to opravdu děsuplné. Tohle tedy není můj případ, ale nebudu předbíhat. Už jsem slyšela, že hlavní postava je trochu protivná, ale ve filmové verzi mi byl Thomas opravdu sympatický. Sice občas až moc ukňouraný, ale kdo by v jeho situaci nebyl. Celý příběh se téměř odehrává na jednom místě, i tak je ale zajímavé sledovat, v jakém prostředí se postavy pohybují.

Jestli se film drží knižní předlohy, to nevím, ale osobně se mi hodně líbil. Trochu mi to připomínalo kombinaci Pevnosti Boyard a Kdo přežije. Když k tomu připočítám divné obří mechanické pavouky v labyrintu, je to pořádná podívaná. Dlouhou dobu jsem vlastně ani netušila, o co jde a rozuzlení mě pořádně překvapilo. I fakt, že v celém filmu jsou jen dvě hlavní ženské postavy. Jediná a poslední obyvatelka Teresa a doktorka Ava Paige. Jejich role v celém tohle příběhu se vzájemně propojují s osudy ostatních, míchají kartami a odhalují skrytá tajemství. 

Postav se ve filmu objevuje hodně, tedy kluků, chlapců a mužů. Není tedy divu, že dochází k řevnivosti a výbuchům vzteku. Osobně musím říct, že mi snad všechny postavy byly sympatické. Tedy až na jednu - Gallyho. Tenhle kluk je prostě … asi nenajdu to správné slovo, ale zvláštní. Velkou roli v tom hraje především herecké obsazení, protože Will Poulter mi je hrozně nesympatický. A vím, čím to je. To jeho obočí a neustále "stupidní" výraz. Na druhou stranu, ona i ta jeho postava asi má být trochu protivná. Hodně zajímavou a vtipnou postavou je chlapec Chuck. Tenhle roztomilý cvalík hýří optimismem a humorem i v situacích, které až tak veselé nejsou. Jeho osud mě dojal nejvíce a neubránila jsem se slzám.

Ať už jste knihu četli nebo ne, film si užijete. Možná je tam pár situací a okamžiků, které úplně nedávají smysl, ale to ve výsledku vůbec nevadí. Já jsem moc ráda, že jsem se díky Neoluxoru mohla premiéry zúčastnit. Viděli jste film, nebo se na něj chystáte? Četli jste knihu? Podělte se o svůj názor.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Hlavně slušně :)