Review: Partitura smrti

Originální název - Partitur des Todes (Hauptkommissar Robert Marthaler #3)

Autor -  Jan Seghers
Překlad - Iva Kratochvílová

Počet stran - 409

Vydáno - 2012
Nakladatelství - Host

Recenze

Smrt několika lidí v lodní restauraci je jen začátek. A vše mohlo být jinak, kdyby Evu Helbergerovou poslechli. Nepatrné zaváhání odstartuje hon za motivem, pachatelem a vtáhne hlavního komisaře Roberta Marthalera hluboko do minulosti. George Hofmann ani Valerie Rochard neočekávali, že by televizní pořad mohl rozvířit vody minulosti a probudit monstrum, které doteď poklidně spalo a vyčkávalo.

Když je brzy ráno na lodi nalezeno pět zastřelených lidí, policie hledá možný motiv. Podle všeho bylo na palubě víc lidí, ale kdo byla společnost jednoho z obětí? Marthaler si sám není jistý, jestli je to další oběť nebo vrah. Co měli všichni společného, kam zmizel majitel lodi a po čem vrah šel? Nic nezmizelo a policie dlouhou dobu tápe. Nově dosazená šéfka kriminální policie se sice snaží svůj tým podpořit, ale i ona se dostává do svěráku politických machinací. Jednou z obětí byl totiž Gottfried Urban, státní tajemník a dobrý přítel ministra vnitra. Směr vyšetřování, jakým se má podle ministra ubírat, se nelíbí Marthalerovi ani jeho týmu. K tomu všemu je mu na pomoc přiřazen „super polda“ Oliver Frantisek.

Až mnohem později se Marthaler dozvídá o spojitosti současného případu s televizním pořadem, který byl odvysílán ve Francii a na povrch vyplouvá možná stopa. Ve starém dopise z Osvětimi se ukrývala originální partitura Jacquese Offenbacha. Opereta, kterou nikdo nikdy neslyšel „Das Geheimnis einer Sommernacht – Tajemství letní noci“. Pořád to ale nedává smysl. Robert Marthaler se musí pustit do studia dob minulých. Dob, na kterou by rád zapomněl a přesto si je vědom, že minulost německého národa se zapomenout nedá a nesmí. Soustředění mu kazí fakt, že jeho přítelkyně Tereza bez rozloučení odjela do Prahy k rodičům, nebere mu telefon a když už se s ním spojí, oznámí mu novinku, o které jak se zdá, věděl kde kdo, jen on ne. 

Třetí kniha s hlavním komisařem Robertem Marthalerem je vystavěná na dvou pilířích. Tím jedním je minulost George Hofmanna, starého muže, který unikl Osvětimi a dodnes se nesmířil s osudem. Objevením tajemství které po sobě zanechal jeho otec začíná celý příběh.  Druhým pilířem jsou média a jejich moc. Na první pohled to není znát, ale autor se zabývá i tím, co sdělovací prostředky dokáží. Ať už jde o francouzský pořad, díky kterému se Hofmann dostane k dopisu, nebo o vystavění věhlasné reputace a nesmrtelnosti policisty, který takový být ve skutečnosti ani nemusí. Marthaler s novináři bojuje od první knihy a ani tentokrát to není o nic lepší. Jejich hon si nakonec vyžádá i oběti.

Hlavním tématem přesto zůstává minulost. Jan Seghers vytahuje na světlo zvrácenosti, které se v táborech jako byl Osvětim děly. Ukazuje pokřivenou morálku, přesvědčení o boží moci a nadřazenosti vlastního života. Nebál se otevřít téma o kterém se často mluví, že ti, kteří stáli na pozadí těchto hrůz jsou mezi námi. Že pravděpodobně žijí normální obyčejný život pod záštitou jiného jména a minulosti. Mnohdy ani jejich nejbližší netuší, kdo jsou zač.

Partitura smrti je brilantní román, který si zaslouží pozornost. Přestože pojednává o závažných tématech, vraždách, únosech a dalších hrůzách, ponechal autor dost prostoru hlavní postavě a jejímu charakteru. Robert Marthaler je muž, který dokáže být příjemný společník, zároveň bývá v komunikaci jako slon v porcelánu. Jeho životní přešlapy jsou napsané velice humorně, sám však dokáže být vtipný, sarkasticky komentovat dění a společně s kolegou Sabatem se dostává do situací, které čtenáře upřímně pobaví. I díky tomu, jaký Robert je se Partitura smrti čte velice dobře. 

Sabato, který jen vzácně projevoval víc vzrušení než svišť uprostřed zimního spánku, byl tak nervózní, že se pokusil strčit do startéru svého starého volva klíč od domu.

„Carlosi, nemůžeš přece jenom tak vtrhnout doprostřed porady a odvést si mě,“ řekl Marthaler, když se poskládal na vedlejší sedadlo.

„Kecy v kleci. Až uslyšíš, o co jde, budeš rád, že jsem tě odtamtud dostal.“