Review: Pavučina lží

Pavučina lží – Deception Point (Anatomie lži)

Autor – Dan Brown

Počet stran - 536

Vydáno - 2005

Nakladatelství – Metafora

Anotace

Rachel Sextonová, zkušená analytička a dcera prezidentova volebního soupeře Sextona, má na osobní prezidentův rozkaz odletět do Arktidy, kde NASA učinila fenomenální objev. V miliony let starém meteoritu nalezla zkameněliny živočichů, důkaz mimozemského života. Za polární kruh je povolán i populární oceánský biolog Tolland, ale pocit triumfu brzy začíná ustupovat pocitu ohrožení. Na skupinku vědců zaútočí vraždící komando. Rachel s Tollandem sice krkolomně uniknou na Tollandovu loď kotvící uprostřed hejna žraloků, ale zdaleka ještě nemají vyhráno. Neznámí útočníci ze všech sil se snaží je umlčet. Bylo by snad možné, aby objev, který by mohl převrátit základy historie vesmíru, byl jen mistrně zkonstruovaný podvrh?

A zatímco zoufale bojují o život, ve Washingtonu propuká neméně lítý boj o mocenské pozice. Senátor Sexton je ochoten udělat cokoli, třeba i obětovat vlastní dceru, jen aby usedl do prezidentského křesla.

Recenze

Další román od Dana Browna mě nezklamal. Napínavé čtení, stále se vyvíjející děj a výborně popsané postavy provádějící příběhem. Hned na začátek musím říct, že Dan Brown má svůj styl, který je znát, takže pro některé bude předvídatelným, ale na druhou stranu si zachovává své kouzlo.

Příběh je vystavěn na prolínajících se pohledech hned několika postav. Jak těch „kladných“ tak těch „záporných“ a tím dává skvěle nahlédnout do vývoje charakterů. Stěžejní postavou je Rachel Sexton, která pracuje pro NRO – National Reconnaissance Organization, a zpracovává všechny důležité zprávy pro prezidenta Spojených států, pro NASA a další. Na žádost prezidenta se nečekaně dostává na Arktidu, kde údajně došlo k převratnému objevu. Spolu s pracovníky a výzkumníky NASA se po obyglú pohybují i civilní vědci, aby byl objev ověřen nezávislými pracovníky. Jenže někde tam, na samém konci světa, je pozoruje kdosi, kdo je ochoten zabíjet. Ale proč?

Dan Brown opět zpracoval děj tak, že se odehrává na přelomu dvou dní, a i přes to děj není přehnaný ani prázdný. Občas nechává čtenáře tápat, kdo je ten zlý. Nicméně některé postavy zůstávají takovými, jaké byli na začátku a to celé vypovídá o jejich charakteru. Bez ohledu na osobní zainteresovanost se rozhodují tak, aby to bylo výhodné jen a pouze pro ně. Naopak jiné postavy svůj postoj přehodnocují a odhalují pravý charakter. Jak tím dobrým, tak tím špatným způsobem. Tady dokáže Brown přesně vykreslit, že nikdo není jen černý nebo bílý. Že se každý utváří ze situací a získává zkušenosti, které ho obohacují.

Opět je tu nastíněna nejen vědecká a záhadná část příběhu, ale i mezilidské vztahy. Vztah Rachel se svým otcem, který jím v tom slova smyslu nikdy nebyl, a ani když na něho spoléhá ve chvíli největší nouze u něho neprobouzí rodičovskou lásku. Otec, pro kterého je přednější zvítězit ve volbách a stát se americkým prezidentem, otcem, který je ochoten riskovat život jediné dcery.

Pak tu jsou vztahy na poli politiky, soupeření o moc. Výborně představeny postavy tak, aby člověk ve skrytu duše doufal, že to je „ten“ kdo tahá za nitky, nebo jen nevinná oběť komplotu. A rozuzlení přichází až téměř na konci i se svým odůvodněním. Nicméně i zde je trocha romantiky a tak můžeme sledovat vztah mezi Rachel a oceánologem Michaelem Tollandem. Tady bych vytkla, že vývoj byl docela předvídatelný.

Celkově byl děj plynulý bez zbytečného zpomalování, obohacen o vysvětlující pasáže, které dodaly ději jistou věděckou uvěřitelnost. Co jsem ocenila byl fakt, že Brown věděcké poznatky nevysvětluje čtenáři, ale výklad přichází skrze zasvěcování ostatních postav.

„Potřebuji mluvit s prezidentem! Okamžitě!“

Kapitán se zmateně zeptal: „S jakým prezidentem? S prezidentem čeho?“

„S prezidentem Spojených států!“

„Myslel jsem, že chcete mluvit s Williamem Pickeringem!“

„Mám málo času. Teď musím mluvit přímo s prezidentem!“