ale já vidím dovnitř.
Vím, co skrýváš uvnitř,
cit, křehký na pouhý dotek.
Stavíš kolem sebe hradby,
neviditelnou obranu.
Já se za ni dostanu,
jen pro případ, co kdyby.
Jako domeček z karet
se rozpadáš.
Jako neznámé volání dálek
neodoláš.
Strach za prázdnými slovy,
jen být neviditelná.
Nevíš kdo tě vlastně zná
a pomůže sundat okovy.
Chceš na vše zapomenout,
být volná, dýchat.
Pomalu vzhůru stoupat,
na dno už znovu nepadnout.
Jako sníh na jarním slunci
tát.
Jako zraněný odpustit
a znovu vstát.
Dívám se jak se otvíráš,
vše kolem tebe září.
Bolesti postavíš se tváří,
a opět se opravdově usmíváš.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Hlavně slušně :)