Posuď knihu podle obalu #20

Nedělní meme od SYKI @Knižní doupě

Neviditelný – Den du inte ser

Autor – Mari Jungstedt

Počet stran - 261

Vydáno – 2012

Nakladatelství – Kniha Zlín

Anotace

Helena a Per pořádají v letním domku na západním pobřeží každoroční večírek s přáteli. Za svítání se Helena vydává na procházku po pláži a v husté ranní mlze někoho potká. Je nalezena brutálně zavražděna. Když je zanedlouho poté objeveno tělo další mrtvé ženy, je kriminálnímu komisaři Andersi Knutasovi jasné, že se jedná o téhož pachatele.

Obálka

Pravidelné meme od SYKI „Posuď knihu podle obalu“ je zpět. A protože jsem minulý týden nepostovala, připravila jsem si pro vás hned dvanáct obálek od jednoho titulu. Kniha se v češtině jmenuje Neviditelný a napsala ji Mari Jungstedt.

Jako první tu máme hned českou verzi obálky. Mě osobně se velice líbí. Přesto, že se jedná o detektivní román, působí takovým veselým dojmem. Tedy alespoň na první pohled. Když se na ni člověk více zadívá zjistí, že až tak veselý obrázek to není. Připomíná mi to starou fotografii, která omylem zachytila i něco co neměla. Určitě bych vyzdvihla písmo a styl jakým je zakomponováno do celého obrazu. Nijak nevyčnívá a přesto je čitelné. Jediné co mi vadí, ale to je jen můj osobní názor, je počešťování příjmení. Obešla bych se bez koncovky -ová.

Jako další jsem tu máme portugalskou verzi. Jak je patrné, je to úplně jiný styl než originál nebo česká verze. Řekla bych, že působí více záhadným dojmem. Ostrov v dálce je tak vzdálený, že na něj není možno dohlédnout, čímž doplňuje i název portugalského překladu "Ninguém Viu" (Nikdo neviděl). A když už jsme u názvu, styl jakým je vytvořen mě absolutně uchvátil. Přesto, že je použita výrazná žlutá, nijak nezastiňuje pozadí, ale naopak mu dává vyniknout. A mlha nad mořem mi připomíná tajemné mlhy Avalonu. Portugalskou verzi bych původně tipovala na něco podobně "veselého" jako u nás, ale tahle obálka je perfektní.

Zůstaneme ještě na jihu Evropy a podíváme se na španělskou obálku. Opět úplně jiná než předešlé i následující obálky. Když se na ni pozorně zadíváte, zjistíte, že je to jakási stará přehýbaná fotografie se zamlženým obrazem. Starý dům uprostřed ničeho. Jen mračna na obloze a pustina. Přesně odpovídá anotaci a přibližně tomu, o čem kniha je. Hodně mě zaujalo opět písmo. Jednoduché, nenáročné a přitom pěkné a viditelné. Také název  "Nadie Lo Ha Visto" odpovídá originálu. Občas mě překvapí jak rozdílně jsou názvy knih překládány.

 A mám tu ještě jednu Španělskou verzi, respektive Katalánskou, což je jedna z e 17 autonomních společenství ve Španělsku. Obálka se mi líbí, jen mě zaráží fakt, že je použit obrázek se sněhem, což mi k tomu moc nesedí. Přeci jen v anotaci se píše o letním domku na pláži. Tady je místo domku něco jako kostel nebo kaple v zasněžené krajině. Líbí se mi jemné propojení barev obrázku s barvami písma. Je nenásilné, ale přesto čitelné. Důraz je kladen na název knihy. Určitě bych si uměla přestavit stejný obrázek s letní přírodou, případně s ranním mlžným oparem.

Další obálka je z Německa a přiznám se, že opravdu nevím, co na ní je. Kdyby jste na to někdo přišel, napište to do komentářů. Jsem totiž zvědavá, co vám to připomíná. Trochu jsem si s tím lámala hlavu a řekla bych, že spodek je hrudní koš, ale nejsem si jistá. A vrchní část by mohla být lopatka, ale kdo ví. Je to takové nejasné. Nicméně je to zajímavě propracované. Spojení jména autorky s názvem, jen mě stále nepřestává udivovat, jak je velký důraz kladen na autora a ne na název knihy. "Den du nicht siehst" je téměř totožné s překladem české verze. tady tedy "Není vidět"

Ze sousedního státu je další verze obálky. A tou zemí je Polsko. V první chvíli jse si myslela, že těmi velkými písmeny je napsán název, ale bohužel. Opět je to jméno autorky a název knihy je oproti tomu velice malým nenápadným písmem v horní čtvrtině knihy. Nicméně je to z mého pohledu hodně zajímavá cover verze. Dívce není vidět do obličeje a muž za ní je zahalen mlhou, takže není jasné kdo to je, což odpovídá anotaci. Rozhodně nemám nic proti Polsku a jejich práci, ale jejich obálky mi vůbec nesedí. Většinou totiž působí hodně laciným dojmem.

Další jsem si připravila hardcover z Holandska. Tahle obálka mě ničím nezaujala. Nevím, jestli jsou oběti nacházeny oběšené, ale myslím si, že ne. Proto mě hodně překvapuje užití oprátky jako hlavní motiv celé obálky. K jiné knize by se třeba hodila, ale tady mi jednoduše nesedí. Ale líbí se mi styl písma a jeho umístění. I když bych asi vynechala ztmavený podklad u jména autorky. Řekla bych, že by bylo vidět i bez něho.  Taky se mi líbí barvy celého obalu. Jemné a přitom výrazné, ale decentní a nenásilné.

Ještě jednou verze z Nizozemska. Tentokrát se jedná o paperback. Stejně jako u předešlé obálky mám dojem, že vůbec nesouvisí s dějem knihy. Působí na mě dost depresivním dojmem. Nevím čím to je, ale vypadá hodně lacině. Takovým tím "levným čtením" co se kdysi prodávalo na nádražích. Připadá mi to škoda, protože tahle kniha by si zasloužila hezčí obálku. Samozřejmě je to otázka vkusu každé země, ale tohle mi jednoduše nesedí. Nějak nevím co bych na ni vyzdvihla, co by bylo hezké. Snad jen nápadité rozdělení názvu a jména autorky, ale je škoda, že se nedrželi jednotného stylu sestupného řazení.

Ze severu tu máme finskou verzi obálky. Oproti několika předešlým se mi líbí. Je nápaditá, záhadná a příjemná na pohled. Zajímavostí určitě je samotný název knihy, respektive její překlad do finštiny. "Kesän kylmyydessä" v překladu znamená přibližně "Studené/Chladné léto". V předešlých verzích se téměř drželi původního názvu v různých jazykových obměnách. Faktem ale zůstává, že některé fráze mohou v místním jazyce znamenat něco jiného, než jak je doslovně překládáme. Hodně mě zaujala loďka. Zanechává takový osamělý dojem, jako němý svědek, který viděl vše, ale nemůže promluvit. To je obálka jak se patří. 

A předposlední tady mám anglický paperback. Jednoduchá černobílá obálka doplněná hodně zajímavě řešeným názvem v nádherné bleděmodré barvě. Přiznám se, tahle obálka mě dostala ihned na první pohled. Ani nevím čím, ale na první pohled mě zaujala a díky ní jsem vybrala i celou tuhle sérii obálek. Nevím, jestli je to z toho zmenšeného obrázku patrné, ale zaujalo mě, jak se vložené slovo "a mystery" do "U" v názvu. Myslím, že tahle obálka přesně vystihuje rčení "V jednoduchosti je krása". Žádné přehnané barevné kombinace, přehlcení podněty, pouze čisté linie.

Poslední, respektive předposlední obálkou je americká verze. Opět využití jednoduchého černobílého obrázku. Podle mě je přesně tou, která ke knize sedí. A kdybych měla vybírat ze vše, tahle by byla ta pravá. Úplně odpovídá ději knihy, tak nějak bych si představovala opuštěný ostrov, kde by mohl pobíhat nebezpečný vrah. Opravdu se mi líbí styl písma u názvu knihy. Už několikrát jsem si všimla, že u mnoha knih je jméno autorů psáno celé malými písmeny. Nevím, jestli je to nějaký módní trend, ale moc se mi to nezamlouvá. I když občas to vypadá pěkně, ale podle mě by se jména měla psát tak, jak se píší a ne je měnit.

Poslední, nebo také první, jak se to vezme je originální švédská obálka (viz. anotace). Je na ní vidět viditelný vliv severského stylu - jednoduchost, strohost. Ale už jsem viděla ze severské tvorby hezčí obálky. Například již zmíněná finská verze. Obrázek pláže, nebo co to vlastně je, působí hodně smutným dojmem, takže je odpovídající a písmo naopak obal lezce rozveseluje, ale celkově působí neutěšeným dojmem.

Dneska jsem toho na Vás vybalila opravdu hodně, ale je to i za absenci z minulého týdne. A protože jsem Vám toho naservírovala dostatek, zajímal by mne Váš názor. Která z dvanácti obálek se Vám líbí a která ne?