pondělí 10. prosince 2012

Adventní šílenství aneb Vánoce se blíží



Ať se podíváte, kam se podíváte, odevšad se na nás hrnou nezadržitelně Vánoce. Ano, už je to tak. Za krásných 14 dní bude štědrý den, a to mě donutilo se zamyslet nad tím, co se na většině blogů postupně objevuje – tradice, nákupy, pečení a podobně. Úmyslně jsem se nezapojila do žádného připravovaného projektu, protože jsem věděla, že na splnění „termínů“ nebudu mít čas. Ale nechci vás „připravit“ o trochu toho mého soukromí. Toho, co se u nás na Vánoce děje.

Všechno tak trochu začíná už v listopadu, kdy píšu Ježíškovi. Tuhle tradici jsem posunula postupem času k dokonalosti. Svým „ježíškům“ odešlu email se seznamem, s odkazy, kde to třeba koupit, nebo alespoň s obrázkem. Je to trochu podobné té reklamě na „google“ v televizi. Ježíšci se pak domluví a je to. Myslím, že jsem docela skromná, takže to není nijak sáhodlouhý seznam, nicméně se na něm vyskytuje kolem deseti patnácti knížek, aby mě pak pod stromečkem čekalo alespoň nějaké vzrůšo.

V listopadu taky začínáme s ostatními členkami vokálního souboru připravovat repertoár na adventní koncerty. Na první pohled se to může zdát snadné, ale představte si skupinku osmi holek, které pracují, studují, bydlí po celé republice. To pak dát dohromady všechno co je potřeba dá hodně zabrat. Některé soubory zkouší každý týden, nebo i několikrát. U nás je štěstí, když se sejdeme na jedné zkoušce cca 14 dní před, alespoň v polovičním počtu. Ale generální zkouška den předem je povinná pro všechny, kromě těch, co jsou v práci. Pro nás je to ale pořád zábava a já si bez toho bláznění kolem zapomenutých not, špatného textu a trémy, neumím představit advent. Už teď se děsím neděle, kdy máme další koncert, tentokrát hodinový v kostele.

Nevím jak u vás, ale moje maminka nám stále „dělá Mikuláše“, tedy připraví pro nás nějakou dobrotu za okno. Čím jsme s bráchou starší, tím jsou to zdravější věci, ale i tak je to fajn. Jen jsme letos nedostali kalendář. Ale co, já jsem stejně vždycky zaútočila na okýnka dřív, než byla na řadě. Letos jsem Mikulášů a Andělů moc nepotkala. Asi tak dva tři. Stejně se divím, jak je někdo v tom mrazu schopný chodit venku jen v převleku.

Cukroví, to je kapitola sama pro sebe, respektive by to vydalo na sáhodlouhý článek. Cukroví je totiž něco, co rozděluje moji rodinu. Já bych udělala vosí hnízda, marokánky a sádlovky (neptejte se co to je :o) ) a stačilo by. Jenže to nejde, protože moje maminka je v tomhle směru blázen. Nejen že peče známým, kamarádům, babičkám, ale i pro nás dělá všechno v extrémním množství. Takže není výjimkou, že máme třicet druhů všemožného cukroví, a to všechno v kilech. To se pak ty kila projevují jinde. Naštěstí jsem schopná odolat, protože mi to chutná jen ve chvíli, kdy je to teplé z trouby. A po měsíci co se u nás peče, jsem tak „vzdušně přeslazená“, že bych ho klidně s radostí zakázala.

A nakonec ten Štědrý den. Když jsem byla menší, slavilo se u nás tak, aby byla máma doma. To znamenalo, že když měla být na štědrý den v kasárnách, přišel ježíšek o den dřív nebo později.  Jako dítě jsem to vůbec nevnímala jako něco špatného. Spousta mých kamarádů měla rodiče v armádě, takže to bylo běžné. A ani teď by mi to nevadilo. Stačí, že budeme všichni společně. Máma jako obvykle bude vyšilovat, že jí nepomáháme, že děláme tohle nebo tamto špatně, ale to už k těm našim Vánocům patří. Už několik let si necháváme kapra vykuchat a naporcovat, přeci jen to je pak čistší, ale nedělá mi problém kapra bacit palicí a vykuchat. Jen ho nesním. Takže pak mám k bramborovému salátu lososa. Rybí polévku se sebezapřením sním, ale vždycky si říkám, proboha proč :o)?! Večeříme kolem páté, pak pouštíme ořechové lodičky, rozkrojíme jablko a následně zazvoní zvoneček a jdeme rozbalovat dárky.

Nedílnou součást Vánoc tvoří pohádky. Neumím si představit, že bychom nekoukali na nějakou pěknou českou pohádku. Loni jsem si zamilovala pohádku s Tomášem Klusem. Hudební jsou prostě úžasné. Ale musí to být klasická pohádka a ne rádoby moderní příběh, kdy je to tak kýčovité, že byste to nejraději ihned přepnuli. Bez jaké pohádky si neumíte představit Vánoce?

7 komentářů:

  1. Ty ještě píšeš Ježíškovi? To je hezký :) My u nás máme na dveřích tabulku vánočních přání a tam si každý do své kolonky napíše, co by chtěl a ostatní si vyberou :) Taky jsem vždycky vyjídala okýnka o něco dříve než mělo být a pak jsem někde byla a nestihla to sníst, tak jsem snědla třeba 10 najednou :D Tvoje maminka je v armádě? To jsem nevěděla, to je zajímavé. Já bych teda kapra neťafla, já ryby ráda chystám a to by mě zničilo :) Ta pohádka s Klusem nebyla špatná, jestli myslíš Kudla :D Já si neumím představit Vánoce bez Tří oříšků pro Popelku, bez nové pohádky na jedničce a bez Grinche :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Čím jsem starší, tím mě to psaní víc baví, ale taková tabulka vánočních přání by taky nebyla na škodu. On totiž táta vždycky tak letmo zahlásí, že tohle by zrovna chtěl k vánocům, ale tím to končí, takže si to nikdo stejně nepamatujeme :D Maminka už v armádě není, ale byla a byla to fakt sranda. "Už jste měli Vánoce? Jo, dneska a vy? Ne, až zítra." :D
      Ano ano, Kudlu jsem měla na mysli, moc se mi tam líbila hudba a i Tom tam byl tak sladce naivní :)
      Tři oříšky jsou opravdu klasika, ale loňská pohádka na jedničce se mi vůbec nelíbila. Jsem zvědavá, co připraví letos. .)

      Vymazat
  2. Jo tak to můj táta si tam každý rok napíše sprcháč, šampon, ponožky a boxerky a to je vše :D To jo to zní docela zajímavě, ale tak je jedno kdy se to slaví, podstatná je ta rodina a atmosféra :) No dělali tam z něj dobrého blbečka, ale byla pěkná :) Letos nějakých Dvanáct měsíčku, co ještě nedávali, ale ukázky vypadali docela pěkně, tak uvidíme :)

    OdpovědětVymazat
  3. Tenhle článek se mi moc líbil :) ráda nakukuju oblíbeným blogerům do soukromí :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky a jsem ráda, že patřím mezi tvé oblíbené blogery :) Hodně to pro mě znamená.

      Vymazat

Hlavně slušně :)