úterý 4. prosince 2012

RC Review: Žítkovské bohyně


Žítkovské bohyně
Autor – Kateřina Tučková
Počet stran - 380 (12:31 hodin)
Vydáno – 2012
Nakladatelství – Host

Anotace

Vysoko v kopcích Bílých Karpat jsou řídce rozeseta přikrčená stavení. Všude je daleko. Říká se, že právě proto si tam některé ženy dokázaly uchovat vědomosti a intuici, kterou jsme ztratili. Předávaly si ji z generace na generaci řadu století. Říkalo se o nich, že vidí do budoucnosti. Proč tedy nezachránily tu svou?

Recenze


Posoudit mou první audio knihu nebude zrovna jednoduché. A to nejen proto, že je to kniha z velké části vědecká až akademická. Hlavním důvodem je fakt, že ač je sebelépe kniha interpretována, připravíte se o vlastní „čtení“ a možná také část představ. 

Žítkovské bohyně vypráví příběh Dory Idésové. Ta, ač je sama dcerou bohyně, neměla šanci se věnovat „bohování“. Protože i přesto, že je tato tradice předávána z matky na dceru, Dořina matka jí nestihla toto poselství předat, a tak se v dospělosti, už jako etnografka, pouští do hledání a objevování historie bohyní a bohování. Jak při poslechu, tak při čtení, je čtenář hozen přímo do děje, který pro mne byl opravdu převážnou dobu nesrozumitelný. Nářečí a výrazy, kterým jsem nerozuměla se množily, i když v konečném důsledku byly vysvětleny, nebo jsem je z kontextu pochopila. Často se také měnil styl mluvy. Z květnatých rozhovorů mezi bohyněmi, nebo myšlenkami Dory se rázem stávaly strohé záznamy StB.

Autorka se odlišuje především historickou částí, tím, že se dívá na menšinu, která zanikla a o které věděla jen hrstka lidí. Nicméně snad až moc na úkor románovému čtení vyzdvihuje právě historická či smyšlená fakta, kterými knihu prokládá. Ráda bych řekla, že ve mne zanechala nějakou znatelnou stopu, pocit, že bych se měla sama vydat „pátrat“, ale bohužel. Možná je to proto, že mne téma jako takové zvlášť nezaujalo, ale pravděpodobně to bude styl, jakým autorka píše. Uznávám, že je to styl opravdu nezaměnitelný, ale i tak pro některé čtenáře a posluchače těžko stravitelný.  Já sama jsem vyprávění poslouchala několikrát, protože jsem občas měla pocit, že jsem něco přeslechla.

Přes to všechno si myslím, že kniha získala řadu ocenění právem, protože je ukázkou moderní literatury představující silný příběh s řadou zamotaných nelehkých lidských osudů. Tereza Bebarová, interpretka této knihy, patří mezi mé oblíbenkyně, a když jsem slyšela její hlas, bylo to opravdu strhující. Určitě to byla skvělá volba. Jak je tedy vidět, moje pocity jsou značně nesourodé. Je to především tím, že audiokniha je něco úplně jiného. Alespoň pro mne. Když se do knihy nemůžete začíst, prostě ji odložíte. Tady asi budete poslouchat dál a čekat, jestli se to nezlepší. Určitě bych audioknihu doporučila těm, kteří dokáží udržet svou pozornost i při delším vyprávění a mají rádi méně známou historii.

Velice děkuji za poskytnutí recenzní audioknihy AUDIOTÉKA.CZ

2 komentáře:

  1. Také jsem to zkoušela s audioknihami, ale prostě to není ono. Jak píšeš, vlastní čtení je vždy lepší, hlavně proto, že si můžeš dělat pauzy, kdy chceš a máš čas se zamyslet. Každopádně na knihu Žítkovské bohyně mám spadeno už delší dobu, jen pochybuji, že se k ní v blízké budoucnosti dostanu. Ale jednou snad...jinak zajímavá recenze.

    OdpovědětSmazat
  2. Audioknihu jsem kromě nějakých pohádek ještě nezkoušela, určitě je to zváštní zážitek. Ale čtení je prostě čtení. Já knihu četla a velmi se mi líbila. Máš pravdu v tom, že byla hodně těžká, protože tam bylo hodně odborných informací, ale když si jí přečteš, máš pak zvláštní pocit. Rozhodně na mě kniha zapůsobila a ještě po dočtení jsem na ní nějakou dobu myslela.

    OdpovědětSmazat

Hlavně slušně :)