neděle 29. prosince 2013

Review: Triptych

Originální název - Triptych
Autor - Karin Slaughter
Počet stran - 406
Vydáno - 2002/2013
Nakladatelství - Domino

Recenze

V tratolišti krve zabitá postarší prostitutka. Brutálně zavražděná mladá dívka s vyříznutým jazykem. Traumatizovaná dívenka s ukousnutým jazykem. A další a další. Nejen že se případy liší místem, ale také je dělí několik desítek let. Má je na svědomí jedna jediná osoba? Will Trent se vrací zpět do Atlanty a je nasazen na případ jako konzultant GBI. A ne že by si hned získal přátele u atlantské policie.  

Will Trent je mladý a u GBI pracuje krátkou dobu, ale už si stačil vytvořit pověst člověka, který je schopný a svou práci dělá dobře. I když při tom sem tam někomu nepříjemně šlápne na bolavé místo. Sám má svou minulost, o kterou se nechce dělit. Po vynucené době strávené v horách se vrací do Atlanty, kdy je svou nadřízenou přiřazen k případu mrtvé prostitutky. Nikdo by se nad takovou smrtí nepozastavoval, ale Will v ní vidí spojitost, i když není na první pohled patrná.


Spolupráce s detektivem Ormewoodem se mu moc nezamlouvá a má pocit, že mu něco tají. Jenže on sám nechce nic moc prozradit, takže je to vyrovnané. Pak ale musí sáhnout pro pomoc k někomu, s kým mluvit vůbec nechtěl. Angie Polaskiovou neviděl přes dva roky. To poslední co viděl, byla její záda a pak zabouchnuté dveře. Ale společnou minulost nevymaže, a teď by se mu hodila pomoc. A Angie by potřebovala taky nějakou tu laskavost. Má pocit, že se někdo dostal nebo možná dostane do průšvihu.

Johna Shelleyho propustili po dvaceti letech z vězení. Všechno mu připadá jiné, spoustě věcí nerozumí, ale je rozhodnutý zůstat venku a už nikdy se za mříže nevrátit. Když náhodou zjistí, že někdo žije pod jeho jménem, nechápe, o co jde, ale ví, že v tom nebude nic dobrého. A pak objeví, kdo se skrývá za jeho identitou. Vzpomínky a střípky minulosti se pospojují a John je rozhodnutý to takhle nenechat. Jen nikdo nesmí přijít k úrazu.

První román s detektivem Willem Trentem je bezpochyby výjimečný. Především tím, že kombinuje dva, respektive hned tři pohledy na celou situaci a propojuje minulost se současností. Karin Slaughter si jako hlavní postavu nevybrala typického detektiva. Žádného bezchybného hrdinu se skvělým rodinným zázemím, ale právě naopak. Díky tomu je Will Trent takový, jaký je. A to je na něm velice sympatické. Příběh, který si autorka vybrala, je velice silný. Už jen samotná trofej, podpis, podle kterého si Will případy spojil, jsou neobvyklé. A vlastně k tomu stačilo málo. Jediná věta se stala hnacím motorem pro zrůdu, která si své činy užívá. 

Po dočtení téhle knihy jsem se musela chvilku vzpamatovávat. Není to nijak nechutný příběh, ale skryté poselství toho, co z člověkem může udělat odmítnutí, nepochopení. Čtenáře to nutí k zamyšlení. A zároveň se chce dozvědět víc. Víc o Willovi, Angie a ostatních. 

„Nebuď tak prudérní, Williame,“ dobírala si ho.
„Za ty dva roky se toho moc nezměnilo.“
Nechytila se. Bylo by mnohem přesnější, kdyby Will řekl, že se neviděli dva roky a několik měsíců. Když spolu byli naposledy stáli ve stejné kuchyni.

2 komentáře:

  1. Už vážně si to musím někdy přečíst, já vím, že by se mi to líbilo :)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Vřele doporučuji :) já jsem se teď vrhla na celou sérii.

      Smazat

Hlavně slušně :)