Rozhovor: Roger Smith

Už nějakou dobu Vám slibuji nějaký ten rozhovor se zajímavým spisovatelem. Konečně jsem se k tomu dopracovala, a tak si můžete přečíst, co na sebe a své knihy prozradil Roger Smith - autor detektivních románů z  Jihoafrické republiky. Myslím si, že pro většinu z vás je to neznámý autor, ale to vůbec nevadí, ba naopak. Byla by škoda, kdyby se k nám jeho tvorba nedostala. Bohužel zatím pouze v angličtině, což mnohým z vás určitě nebude dělat problém .

Rogere, řekněte nám něco o sobě.

Vyrůstal jsem v Johannesburgu v Jižní Africe, v 60. a 70. let a žil jsem tam až do pozdních 90. let. V 80. letech jsem dělal do filmů, byl jsem zakládajícím členem non-rasové filmu co-op. Začínal jsem s ambicemi řídit, a tak podobně, stejně tak jsem chtěl produkovat. Pak jsem ale pracoval především jako scenárista.

V 80. a na počátku 90. let Jo'burg bylo to pravé místo, v centru dění a nikdy bych nesnil o stěhování. Ale na konci 90. let jsem se nechal zlákat příslibem velmi odlišného životního stylu, a přesídlil dolů do Kapského Města. Za pár let jsem žil docela spokojeně v Kapském městě uvnitř bubliny slunce a moře. Pak jsem se zamiloval (a později si vzal) ženu, která vyrostla v ghettu Cape Flats, a moje představa o Kapském Městě měl dramaticky rozšířila, což vyústilo v knihy Mixed Blood, Wake Up Dead, Dust Devils, Izmael Toffee & Capture.

Posledních pět let jsem měl to štěstí být na plný úvazek pouze spisovatel.

Kdy jste se rozhodl stát se spisovatelem?

Už jako dítě jsem byl blázen do detektivek. Ve skutečnosti jsem napsal svou první knihu v deseti letech (všech dvacet stránek!) a, ano, byl to kriminální román. Takže, vždycky jsem chtěl psát detektivní romány, ale během let rasové segregace v Jižní Africe se psaní takovýchto románů dostalo do bodu: tam byl mnohem větší zločin o kterém se dá mluvit.

Pak jednoho dne v roce 2007, jsem si řekl: "Dobře, to je ono. Je čas podívat se, jestli dokážu napsat kriminální román." Tak jsem si sedl a napsal Mixed Blood. Měl jsem velmi málo očekávání a vůbec jsem si nemyslel, že dělám něco, co by mi mohlo kompletně změnit život.

Máte nějakou radu pro začínající autory?

Vaším úkolem je najít příběhy a postavy, které vás dojmou, stimulují a vzrušují - materiál, pro který máte vášeň. Pokud dokážete sám sebe šokovat, konsternovat, vyděsit a oslovit tím, co se objeví na papíře, pak vaši čtenáři budou také.

Kdo je vaše nejoblíbenější postava?

No to je těžké odpovědět, protože se mi líbí všechny, dokonce i darebáci. Ale já mám slabost pro Disaster Zondi - je unavený světem a cynický, ale nemůže zcela setřást starý idealismus, a zdá se být naštvaný na stejné věci jako já. A Izmael Toffee, ex-con z mé nové knihy, je blízko hrdinovi, jakého jsem vždy chtěl napsat.

Kdo je naopak nejméně oblíbená postava?

Postava, se kterou bych nechtěl sedět ani u jídla je chamtivý a zkorumpovaný policista z Mixed Blood, Rudi Barnard. Potkal jsem spoustu bílých násilnických lidí jako on v armádě Jižní Afriky. Muži, kteří bránili svůj vražedný rasismus jako "dělám Boží práci." Vytvoření Barnarda (a navrhování jeho zničení), byla moje pomsta.

Co Vás přimělo psát?

Miluju psaní. Je to tak jednoduché. Jsem jen velmi vděčný, že se zdá, že se jejich čtenářský pro mou značku temné detektivky. Ale to nikdy nebude o to snazší. Chystám se začít pracovat na své sedmé knize, a pohled na prázdné stránky ( nebo obrazovku počítače) je děsivý. Stejně jako když jsem začínal psát moji první knihu. Ve skutečnosti vlastně více.

Kteří autoři nejvíce ovlivnili Vaše psaní?

Začal jsem číst americké detektivky dlouho předtím, než jsem se vůbec začal holit, ale byla to kniha od Richard Starka (pseudonym Donald E. Westlake), které mě opravdu dostala: The Hunter (1964). Pořád ji mám, malý paperback se zohýbanými stránkami s hladkým stříbrným krytem a průstřelem a jedním řádkem: román o násilí. Tenký kousek bulvárního existencialismu - štíhlý jako brazilská supermodelka - sleduje Parkera (žádné křestní jméno, žádná morálka, žalostně málo příběhu) bývalý vězeň, který si jde pro pomstu. To je zkráceně obsah knihy. Starkův styl psaní jde až na kost, ale stále produkuje tvrdou městskou poezii.

Mým dalším hlavním vlivem byl Elmore Leonard, jehož slangové, pouliční, inteligentní podobenství bylo napodobováno mnohými - včetně Quentina Tarantina - ale nikdy se nevyrovnali. Svět fikce by byl nezměrně chudší bez jeho neuvěřitelné vstupu, a on pokračuje v psaní skvělých románů i v jeho osmdesáti letech.

Kdykoli se kdokoli vytasí se starou představou, že protagonisté musí být sympatičtí, upozorňuji je na sérii Jima Thompsona z jeho temných a podvratných románů. Mou oblíbenou je jeho klasika Killer Inside Me (1952). Nespolehlivý vypravěč, Lou Ford, je šerif z malého města, který se zdá být něžný, hloupoučký, vesnický balík, ale je to chladnokrevný vrah. Thompsonova klasika. Jeho postavy nejsou hezké, ale jsou zatraceně zajímavé.

Teď, když jsem já sám spisovatel stále hodně čtu detektivky, a mnoho z nich mě stále inspiruje. Ale žiji v Jižní Africe - jedné z nejvíce násilných a zkorumpovaných zemích na světě - většina mé inspirace pochází z násilí a korupce kolem mě. A čtení románů se stalo únikem z této reality.

Vaše poslední kniha, Capture, právě vyšla. Řekněte nám o ní.

Drogy. Sex. Násilí. Posedlost. Vražda. Jednou větou o knize: "pravda je jen lež, které věříte nejvíce", která, myslím, zmíní postavy, které se nacházejí ve stále složitějším (a nebezpečnějším) morálním dilematu. Nick a Caroline Exley jsou dosti mladý, prosperující pár, žijící v přepychu, jaký je na pohlednicích z Kapského Města, až do náhodného utonutí jejich čtyřleté dcery, které roztrhá jejich svět na kousky. Sociopatický ex-policista jménem Vernon Saula, výkvět brutálního ghetta v Cape (jedno z nejvíce násilných míst na Zemi) se vmísí mezi ně, využívá jejich žal a pocit viny, a manipuluje s Nickem, který ukončí boj s duševním zdravím i jeho životem .

Velice děkuji Rogeru Smithovi za jeho ochotu podělit se o své názory a příběhy ze svých knih, a doufám, že jsem alespoň někoho z vás nalákala na přečtení jeho knih. Opravdu stojí za to!