středa 13. března 2013

Rozhovor: Melanie Gideon


Dělat rozhovory se spisovateli byl můj dávný sen. No a jak je vidět, v době internetu to není až takový problém, pokud je autor ochotný udělat menší interview přes oceán. Nedávno jsem se dostala k románu Manželka 22, který mě opravdu uchvátil, protože byl neuvěřitelně aktuální, moderní a přitom si ponechal svou romantičnost, naivitu a víru ve šťastné konce. Říkala jsem si, že by byla škoda nezkusit její autorku oslovit. Takže tady vám přináším krátký rozhovor s Melanie Gideon.

Melanie, děkuji, že jste byla ochotna udělat tento malý rozhovor.
Váš román „Manželka 22“ právě vyšel v České republice, nicméně je to Vaše první kniha taky. Mohla byste nám říct něco o tom, kdy jste začala psát?

Věděla jsem, že chci být spisovatelkou od svých jedenácti let. Díky mojí matce, která mě vodila každý týden do knihovny, jsem se stala nenasytným čtenářem. Jedna z mých oblíbených sérií byl Malý dům na prérii od Laury Ingalls Wilder. První příběh, který jsem napsala bylo LHP fan fiction. Vždycky jsem snila o tom, že budu publikovat.

Četla jsem na Vašich webových stránkách o době, než jste začala s „Manželkou 22“, ale mnoho českých čtenářů ne, takže mohla byste nám tu dobu přiblížit?

Navštěvovala jsem Emerson College v Bostonu. Specializovala se na žurnalistiku, i když moje pravá láska je tvůrčí psaní. Snažila jsem se být praktická. Nevěděla jsem, jak bych si psaním beletrie mohla vydělat na živobytí. Po absolvovaní jsem dostala práci v reklamě jako textař, ale kdykoliv jsem měla trochu volného času, pracovala jsem na svém prvním románu. Když jsem skončila s prací v reklamě, vzala jsem práci, která vyžadovala minimum kreativity, aby mi zůstala „šťáva“ na noční psaní. Pracovala jsem jako servírka (velmi neohrabaná servírka). Nákupčí ve společnosti, která vyrábí superpočítače (tady jsem se seznámila s mým manželem). A pracovala jsem v bylinné lékárně v Maine (to byla moje nejoblíbenější práce).

Děj se mísí s minulostí Alice, online chatováním, statusy na Facebooku nebo Twitteru. Kde jste dostala nápad, napsat to právě takhle?

Věděla jsem, že nechci psát přímý, vyprávějící román.Chtěla jsem trochu bojovat sama se sebou a se zpětným vyprávěním. Také jsem chtěla napsat milostný příběh 21. století – příběh, který mluví, žije a miluje tak, jako to děláme my v dnešním digitálním světě.

Musím říct, že jsem měla trochu strach z klišé, ale vlastně tam nebylo nic z těch typických vět a dialogů. Bylo to úžasné. Jak jste psala dialogy aniž byste sklouzla ke klišé?

No, vždycky jsem poslala rozhovory. Za ty roky jsem si vyvinula „ucho“ pro dialogy. A také žiji s manželem a dospívajícím synem. Spoustu skvělých vět jsem ukradla od nich.

Ale také jste přišla s vážnými tématy, jako odlišnou sexuální orientací, syndromem vyhoření nebo krizí středního věku. I když Alice chtěla, abych její syn byl gay, to bylo opravdu zábavné. Bylo těžké udržet román v humorné linii?

Ne, tohle je způsob, jakým myslím a vymýšlím věci. Je důležité najít v životě „zábavu“. Pokud ji nenajdete, budete jen brečet.

Vždycky se ptám na tuto otázku, takže co znamená Alice pro Vás? Je jen literární postava, nebo je něco víc?

Když budete trávit tolik času psaním knihy, postava se u Vás zabydlí a dospějete k tomu že ji musíte milovat. Zbožňuji Alici. Vím, že má nedostatky a je neurotická a velice silná, ale také je zranitelná a srdečná. Pořád ji mám u sebe.

Nenapsala jste jen tuto knihu. Můžete nám popsat ty ostatní?

Můj první román, „The Girl who Sweallowed the Moon“ byl vydán v malém nákladu nezávislým nakladatelstvím, když mi bylo 28. Potom jsem napsala dva romány pro mladé „The Map that Breathed“ a „Pucker“. No a potom jsem napsala monografii „The Slippery Year: A Meditation on Happily Ever After“, a konečně román pro dospělé „Manželka22“. Pracovala jsem na tom hodně dlouho!

A nakonec trochu osobní otázka. Kdo je Váš oblíbený spisovat?

Miluji tak mnoho autorů, ale nemůžu to zúžit jen na jednoho, můj vkus je dost eklektický. Takže několik mých oblíbených autorů: James Salter, Madeline L’Engle, Meg Wolitzer, Jane Austen, Stephen King, John Irving, Zadie Smith, Kate Christensen, Jhumpa Lahiri, Karen Russell, Aimee Bender.

Máte oblíbenou knihu?

Oblíbené knihy? Na to nedokážu odpovědět protože – většinou to je kniha, kterou jsem právě dočetla.

Co právě čtete?

„The Good House“ od Ann Leary – opravdu hodně zábavné.

Děkuji za tento rozhovor. Nakonec, co byste vzkázala čtenářům?

Přečtěte si všechno, co se Vám dostane do ruky!

Knihu si můžete objednat na stránkách nakladatelství DOMINO, recenzi si přečtěte zde.

4 komentáře:

  1. Gratuluju k interview, povedl se ti :). A musím s autorkou a jejím vzkazem souhlasit! A taky se na tu její knížku chystám, vždycky v knihkupectví kolem ní kroužím jako sup :D

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Děkuju :)Knížku si určitě přečti, moc se mi to líbilo.

      Smazat
  2. Gratuluji, skvělý rozhovor, taky bych ho ráda zkusila, ale netroufám si, měla bych pocit, že obtěžuji, navíc s moji angličtinou :D A tu knihu mám určitě v hledáčku :)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Díky :) Moje angličtina je děsná, ale hlavní problém je, že si to sesumíruju v angličtině v hlavě, všechny otázky a pak nejsem schopna to hodit do češtiny :D To je pak vrchol všeho. Co jsem tím původně chtěla říct ;) Ale za zkoušku nic nedáš. Třeba od EL James mi přišlo, že pro Evropu rozhovory neposkytuje. Nu co, Melanie ano :)

      Smazat

Hlavně slušně :)