Letní dumání 2 - Mluva jako šmirgl papír

Dnes s malým zpožděním, ale i tak – Letní dumání je opět tady. Dnešní téma je obzvlášť zajímavé a myslím, že se naše názory budou hodně lišit. Tématem je „Mluva jako šmirgl papír“ - Jak jste na tom se slovním gulášem, s drsnými i sprostými slůvky v knihách? Kde to dokážete tolerovat, kam se to hodí a u čeho vám to vyloženě vadí? Jindy u některých scén třeba používáte peprný slovník vy, abyste vyjádřili svou frustraci nad tím, co se tam proboha děje. Jaká slova používáte nejčastěji?

Začnu tím, že mám dojem, že mám asi štěstí, protože ve většině knih, které jsem kdy četla, se mluví veskrze normálně. Samozřejmě ne všude, ale určitě to není nějaké velké číslo těch, které mi svou mluvou vadily. Nemám sebemenší problém s vulgárními výrazy, pokud jsou použity v kontextu se situací, pokud se to jinak ani vyjádřit nedá. Jakýkoliv takový výraz pak beru jakou součást textu a nijak se nad tím nepozastavuji. Proč taky, sama občas nějaké to peprnější slůvko z úst vypustím, pokud si to žádá situace. Je ale pravdou, že když srovnám anglické výrazy a ty české, mám pocit, že ty naše jsou „drsnější“, ale kdo ví.

Je jedna věc, která mi, co se jazyka týče, vadí.  Jedním z mnoha důvodů, proč ráda čtu, je krása spisovného jazyka, nebo alespoň takového, co nemusím působit extra spisovně, ale zároveň to není mišmaš kdejakého slangu. Přes co ale vlak nejede, to je „teenagerovská mluva“. Tím se vůbec nechci dotknout ani útočit na mladší generaci, protože si ani nemyslím, že byste tak mluvili. Pokud si to ale myslím autor knihy, začíná to být problém. Alespoň pro mě. Už před delší (hodně dlouhou) dobou jsem četla dva díly trilogie Čísla a musím říct, že se mi to opravdu nelíbilo. Nelíbil se mi ani děj, ale to je vedlejší. Ale ta mluva byla nesnesitelná. Už od prvních stránek jsem s tím měla problém. Podvědomě jsem to četla gramaticky správně, ale i tak mi to dalo zabrat. Chápala jsem, že autorka chce ukázat rozdílnost sociálních vrstev, rozdílnost i mentální a věkovou, ale to se podle mého dá vyjádřit i jinak.

Jak už jsem říkala, s většinou knih co čtu, nemám problém a jejich mluva se mi líbí. Ono je to také proto, že má své oblíbené autory a jsem jim věrná právě i kvůli tomu jak píší a jaké výrazy používají. Nějak si nejsem schopna vybavit knížku, kde bych třeba postrádala nějaké to drsnější slůvko. Romantiku moc nečtu a u thrillerů se prostě tomu nevyhnete, i kdybyste chtěli. Naštěstí jsem se ještě nesetkala ani s knihou, která by byla neúměrně plná vulgarit.

Kdy ale používám u čtení sprostá slova já? No, většinou je neříkám nahlas, ale jen tak mi poletují v hlavě, ale i je vypustím ven. Takže kdy. Až nepřiměřeně jsem nadávala u Fifty Shades (na tuhle knihu narážím snad u každého dumání :D), protože mě neuvěřitelně vytáčely hlavní postavy, styl jakým autorka píše i neustálé opakování odstavců a především – vnitřní bohyně. To jsem totiž málem začala dělat salta i já. Pak taky u Rozdělených srdcí, protože hlavní hrdinka byla tak strašně otravná. Pak si občas zanadávám u děje, který nejde podle mých představ. Zajímavé je, že mi většinou levitující slova v hlavě znějí v angličtině. Proč, to nevím, ale přijde mi trefnější „Shit“ než jakýkoliv český ekvivalent.

Tím, že nečtu knihy v originále, nemám srovnání, ale dokážu si představit, že je asi těžké se poprat třeba s rozdílnostmi, které se autor snažil udělat v angličtině, když jedna postava mluví americkou angličtinou a druhá britskou. Samozřejmě jakýkoliv akcent se asi těžko překládá do jiného jazyka, ale myslím, že to mnohým zkazí požitek, protože ty rozdíly tam byly asi záměrně, že? U jednoho seriálu jsem viděla, že si zajímavě poradili s rozdílným slangem jedné postavy – titulky téhle slečny byly ve slovenštině. Samozřejmě to není přesné, ale bylo zajímavé sledovat, jak ji to i tak odlišovalo. Já sice titulky nesleduji, ale tady jsem jí moc nerozuměla, tak jsem uvítala tuhle změnu. Ale jak je to u knížek, to nevím.