RC Review: Buzz

Originální název - [Buzz]

Autor - Anders de la Motte

Počet stran - 416

Vydáno - vyjde 2013

Nakladatelství - Knižní klub

Recenze

Do you wanna play Game? I když se HP spakoval a inkognito zmizel ze Švédska daleko od všeho, co se jakkoliv týkalo Hry, stejně si ho přitáhla zpět. Během několika okamžiků se jeho bezstarostný pobyt v Arabských Emirátech stává bojem o přežití, když je podezřelý z vraždy své náhodné známosti Anny Argosové. A přestože dokáže svou nevinnu, otázkou zůstává proč by to někdo chtěl na něj hodit, kdo a zda v tom má prsty nedostižná Hra.

HP se vrací do Švédska a pomocí pár internetových triků si změní identitu, aby se dostal do firmy ArgosEye, kterou vlastnila Anna spolu s manželem. Díky identitě kamaráda Magnuse Sandströma - počítačového experta se dostává do firmy a jako pracovník má téměř neomezené možnosti, zjistit co opravdu tahle firma dělá.  A pravda ho pohltí víc než si je ochotný sám přiznat. Kouzlo ovládání životů pomocí “trolů” ho natolik zláká, že jeho chvilková nepozornost může celé jeho krytí zhatit. Najednou má totiž všechno co kdy chtěl - perfektní práci, přítelkyni, život. Pořád je ale ve vzduchu nevysvětlitelná smrt Anny.

Mezitím se jeho sestra Rebecca Norménová potýká s problémem, který by ji mohl stát nejen místo u policie, ale také svobodu. Inspekce začíná vyšetřovat její jednání na zahraniční misi, a tak je postavena mimo službu. Během té doby má spoustu času na brouzdání po internetu a především, sledovat diskusi na diskuzním fóru, který je zaměřen na uniformovaná povolání. Bloger MayBey se totiž začíná navážet přímo do ní, a i když používá smyšlená jména, je jasné, že jde po Becce. 

Buzz navazuje na předešlý díl Game a nechává ho daleko za sebou. Ač se stále motá ve virtuálním prostředí, dostává se na další úroveň. Všechny postavy se posunuly o level výše a rozehrávají svou vlastní hru - na první pohled ne tak nebezpečnou. Náhodné propojení několika postav však zamíchá kartami tak, jak nikdo z nich nečekal. Odhalení z prvního dílu zůstává nedořešené, nicméně se ukazují další a další střípky, které zapadají do celkového obrazu Hry.

Autor opět používá slangový jazyk, anglické věty, ale tentokrát bych řekla, že se omezil na takové, které celému příběhu dodávají šťávu. Celou dobu nechává čtenáře tápat, hází mu vějičky a pak zatáhne někde úplně jinde. Pozadí ve firmě ArgosEye nutí k zamyšlení - děje se to? A hlavně, jsme toho také součástí? Jak ovlivňuje naše činnost na internetu dnešní smýšlení lidí? Jaký je rozdíl mezi kyber-šikanou a kyber-terorismem?

Oproti prvnímu dílu je zde paradoxně více napění, i když je omezen počet akčních scén, které byly v Game. Opět se zde ukazuje síla internetu, virálního marketingu a virtuálního světa. Jelikož jsem měla v prvním dílu připomínky k chování Henrika, doufala jsem, že se trochu změní. Jeho podstata zůstala stejná, ale jeho jednání mělo dospělejší ráz a byl mi sympatičtější, přestože měl občas dost ujeté nápady. Závěr zůstal dostatečně otevřený, aby nalákal na závěr trilogie a to se povedlo. Opravdu jsem zvědavá, jak to celé dopadne.

HP na chvilku napadlo, že tohle srocení je kvůli němu, že tentokrát jeho cover praskl doopravdy a teď ho před celou firmou odhalí. Splašil se mu puls a začal pošilhávat po východu, ale Rilke ho opatrně chytila za paži.

Za poskytnutí recenzního výtisku velice děkuji nakladatelství Knižní klub.